Rozhovor s absolventem Tomášem

O rozhovor jsme požádali našeho absolventa Ing. Tomáše Dvořáka. Byli jsme zvědaví, jak na svá studia na naší fakultě vzpomíná a co mu stadium dalo.

Tomáši, mohl byste nám říci něco o sobě? Kde se momentálně v životě nacházíte?
Momentálně pracuji pro holandskou banku ING Bank N.V. na pozici Business Manager pro bratislavskou centrálu. Mou náplní je zavedení strategických priorit pro organizaci do praxe. Na současnou pozici jsem se dostal postupně přes různé pracovní posty v korporátním sektoru.

Co Vás na ní baví?
Naplňují mě činnosti, kde se mohu neustále učit novým věcem. K tomu mám velké štěstí, že mě obklopují kolegové, kteří mě pomáhají a podporují v mém vlastním rozvoji. Dávají mi tu správnou dávku motivace a výzev, takže každý den je tu pro mě v podstatě jiný a rozhodně ne stereotypní. Takže ať už pak nastávají situace, kdy se daří nebo naopak, tak tento tým lidí je pro mě velmi cenný.

Když se vrátíme do časů Vašeho studia, co první Vás napadne, když se řekne studium na FRRMS?
Upřímně, že čas neuvěřitelně letí, protože to je už více jak 10 let, co jsem na fakultu nastoupil. Bylo to krátce po vzniku fakulty, což byla taková pionýrská doba pro všechny zúčastněné. Osobně na ni vzpomínám moc rád. A přestože plno věcí nebylo procesně dokonalých, tak ta situace přinášela mnoho příležitostí a možností pro všechny, kdo se chtěl na chodu a rozvoji fakulty aktivně podílet.
I v současnosti jsem stále v kontaktu s některými pedagogy a kolegy a sleduji, jak se fakulta neustále posouvá a vyvíjí a já z toho mám upřímnou radost.

Co Vás při studiu nejvíce bavilo?
Nejvíce mě naplňovaly vzájemné diskuze. Ať už studentské nebo s pedagogy. Líbilo se mi úspěšné i neúspěšné obhajování argumentů a jejich následné vyvracení. Současně to považuji za velkou přidanou hodnotu do dalšího nejen profesního života.

Bylo něco, co Vás naopak při studiu zaskočilo?
V dobrém mě velmi překvapilo množství možností zahraničních výjezdů, mezi které patřily pobyty typu Erasmus+, bilaterálních smluv nebo i další projekty v zahraničí. A naopak zajímavým zjištěním pro mě bylo, že ne všichni studující toho chtěli využít.

Jaké zahraniční stáže jste tedy konkrétně absolvoval?
Ještě na bakalářském studiu jsem se účastnil prvního výjezdu do Jihoafrické republiky, ze kterého pochází spousta legendárních historek, a v rámci magisterského stupně jsem byl v Zambii.
Současně to byla doba, kdy jsem si postupně utřiďoval priority a uvědomoval si, co mě naplňuje a naopak. Dodnes jsem za tuto možnost velmi rád.
Také vím, že i ostatní studenti, kteří byli na stážích v jiných rozvojových zemích, tak na tyto zkušenosti vzpomínají velmi rádi a mnozí přinesli i přidanou hodnotu komunitám, ve kterých svůj pobyt absolvovali.

Načerpal jste na těchto pobytech i zkušenosti, které se Vám pak hodili v kariéře?
Věřím, že ano. Těžko se odděluje, které zasáhly více do soukromého a které do pracovního života. Obecně jsem vděčný za každou zkušenost, ať už pozitivní, či negativní. Specificky se mi vybaví organizace výzkumu v Zambii během magisterského studia, přičemž se mi některé vzpomínky na tamní komunity vrací dodnes. Obecně projekty spojené s velkou autonomií a následnou obhajobou před akademickou obcí považuji za lidsky velmi cenné. Patří se zde poděkovat, všem, kteří se do organizace těchto projektů zapojili, a i nadále zapojují. Díky!

Co považujete za Váš dosavadní největší životní úspěch?
Těžká otázka. Pro každého znamená úspěch něco jiného. Pro mě osobně to je skutečnost, že mám zdravou a milující rodinu a že jsem v mém nejbližším okolí obklopen lidmi na které je spoleh. To je pro mě ten největší úspěch a hodnota.

Co byste doporučil uchazečům i stávajícím studentům, aby si lépe našli to svoje uplatnění a naplnění?
Nemyslím si, že jsem zrovna já ten pravý, co by měl ostatním nějak radit, která cesta je ta správná. Myslím, že každý si musí to své najít sám s ohledem na svoje hodnoty a co ho naplňuje. V tomto ohledu za vás nikdo nic neudělá a určitě bych to ani od nikoho neočekával, jen a pouze od sebe. Ale když vezmu to, co pomohlo a posouvalo mě, tak je to „nebát se“. Nebát se to zkusit, ať už se výzva týká čehokoli (včetně zkoušek), maximálně to může nevyjít. Když se podívám na své pracovní pozice, které jsem zastával, tak jsem rozhodně nikdy nesplňoval všechna kritéria, která byla požadována. V pravdě jsem měl štěstí, že jsem narážel na prorůstové kolektivy a individuality, které mi umožňovaly do daných pozic dorůst.
A kromě toho, že je za mě důležité se nebát, tak je fajn se také moc pořád s někým nesrovnávat. To, že spousta lidí umí spoustu věcí daleko lépe než já, je zkrátka fakt. Takže nemá smysl se srovnávat, ale spíše se zlepšovat den ode dne. A je jedno, jestli se něco naučím, zdokonalím nebo vytvořím. Za mě je důležité zůstat otevřený novým věcem, mít tak prostor pro svůj vlastní rozvoj a na konci dne fajn pocit, že ten den za něco stál.